Když,její vlasy šeptali mi do ouška,
krásná slova,krásná přání,
oněměl jsem úžasem,
přišla ke mě,zpívala,
ukolebavku moji,
zpívala píseň nejkrásnější,
jakou jsem kdy slyšel,
vabila mě k sobě,
byla mou Syrénou a já jejím zajatcem,
který se chytil do pasti,mocné magie,
vysávala mi mou duši ,
duši piráta zajatce,
moje duše spojila se s její
a já jsem přihlížel jak zabodává své,
těď už i mé pařáty do mě,
do toho co ze mě zbylo,
slyšel jsem naříkat ostatní duše co připravila o těla,
neměl jsem svobodnou vůli,
již mrtev skoro jsem,
stáhla mě s sebou do hlubin
a já jen prosil ať mě pustí,
ať přestane,
ječet nepřestala a neutichl ani její hlad,
dalších duší se již,ale nedočkala,
umřela hlady a já s ní,
zhinuli jsme v mořské jeskyni,
kde ticho slyšel jsem,
nebeský paprsek mě přenesl na druhý břeh ,
já tam byl,ona tam byla
a já si jak vězeň připadal,
děsila mě a ona se mě bála,
hlídala mě,
ale neuhlídala,
zabil jsem ji,
když už spala,
hlůava utnuta ji byla
a už nepromluvila,
zemřela na Zemi,
zemřela v nebi,kde zemře příště?na kameni?
já dobře žil si v nebi,
v klidu a harmonii,
žil jsem a žil až jsem dožil,
ocitl se u čarodějnice,mořské stvůry,víly,
co všechno způsobyla,
nechtěl jsem tu býti s ní,
a tak zabil jsem se a teď už doopravdy,
nejdřív tma mě pohltila a teprv potom jsem se rozplynul v prach,
prach pohánějící se po obloze díky větru,
zpívajícím,meluzínu v komínech,až nakonec donesl mě,
k mé matce v údolí,
a ona se udmívala sladce,
jak jahodové cukroví,
políbil jsem jí na tvář a ona zasmála se,
já viletěl do výšin,
až k alpám jsem dorazil
a od tamtud do vesmíru jsem se dostal,
když smrtka si šla pro mé děvče a dovedla ji tam,
spolu šťastni žili věčně,věčně v nebesích
2025 ©