Smutná zimní krajina,kde smrky zachumlané do zářivě bílé peřiny,proměnili les ve svět ticha.A mé srdce zamrzlo.Sněhové vločky se mi vznášely nad hlavou,avšak mé srdce neobměkčily,ba naopak,ztvrdlo jako kámen.Život řeky ustal a krutá zima zvítězila.Přes chůzi ve větru jdem zahlédla namrzlý třpytivý sníh,byl všude.Silná bouře usilovně drží loňské uschlé listy a nehodlá se jich vzdát.Zastavila jsem se u obřího stromu ,jeho kmen se přizdobil drobnými vločkami,které se slučovaly v neurčitých obrazcích,připomínajících bludičtě.Zima kouzlí na stromech divy,kterých si ani moc nevšímáme.Stála jsem tam dlouho a přemýšlela o tom,jak to tady bude asi vypadat za pár stovek let a řekla jsem si jaká je to škoda,že to nikdy nezjistím.