Období: březen 2011

Smutná zimní krajina,kde smrky zachumlané do zářivě bílé peřiny,proměnili les ve svět ticha.A mé srdce zamrzlo.Sněhové vločky se mi vznášely nad hlavou,avšak mé srdce neobměkčily,ba naopak,ztvrdlo jako kámen.Život řeky ustal a krutá zima zvítězila.Přes chůzi ve větru jdem zahlédla namrzlý třpytivý sníh,byl všude.Silná bouře usilovně drží loňské uschlé listy a nehodlá se jich vzdát.Zastavila jsem se u obřího stromu ,jeho kmen se přizdobil drobnými vločkami,které se slučovaly v neurčitých obrazcích,připomínajících bludičtě.Zima kouzlí na stromech divy,kterých si ani moc nevšímáme.Stála jsem t... číst dál

Údajně pochází z legendárního ostrova potopeného před tisíciletími.Žili na něm Atlanťané,potomci boha POseidona.Neobyčejně moudří obyvatelé Atlantidy rozhněvali bohy svou pýchou.Bohové proto potopili pevninu i s obyvateli.Zůstali po nich symboly.Jedním z nich je atlantský kříž.Chránil před zlými silami a negativní energií,doléhající na lidi zvenčí.Později se kříž dostal do Egypta,kde se stal symbolem ezoteriků-lidí zabývajících se tajnými naukami.Dodnes je pokládán za vynikající amulet. zdroj:witch číst dál

Tento příběh se odehrává před tisíci lety,na planetě jménem Saxim.Když se vodníci skrývali před vílami,skoro vyhynuli.Přežili jen tři vodníci.Vodník Albert,Matyáš a Simon.Byli si plně vědomi,že se od planety Saxim musí dostat na jinou planetu a tak ukradli raketu.Za 5 dní přistáli na zvláštní planetě,která si říkala Země.Bylo to tady jiné než na Saximu,byli tu rostliny,lesy,rybníky,jezera,moře a oceány.Na Saximu naopak bylo hrozné sucho.Báli se lidí,ale neoprávněně.Lidé se s nimi spřátelili a byli k nim otevření.Vodníci byli tak šokováni z toho jak se k nim hezky chovají,že dostali infarkt.... číst dál

"Můžeš opravdu cítit, co cítím já?" Zeptala sem se váhavě, skoro jako bych se bála dozvědět se pravdu. číst dál

"Můžeš opravdu cítit, co cítím já?" Zeptala sem se váhavě, skoro jako bych se bála dozvědět se pravdu. číst dál

"Těla?" zeptala se sestra Marie Angela. číst dál

1. Kapitola ZOEY Na noční obloze nad Tulsou zářil kouzelný půlměsíc. Jeho ledový lesk, který zakryl celé město a benediktinské opatství, kde jsme vyřídili padlého nesmrtelného a zlou velekněžku, se třpytil tak, že všechno kolem mě se zdálo, jako by se toho dotkla naše bohyně. Podívala jsem se na měsícem osvětlený místo, které bylo před ůkrytem Marie, místo, kde to není tak dávno kdy se Duch, Krev, Země, Lidskost a Noc ztělesnily a spojily se, aby zvítězily nas nenávistí a tmou. Vyřezávaný obraz Panny Marie , oblkopen kamennou růží a zasazen do římsy vysoko v jeskyni se zdál být osvětlen stř... číst dál