Skola N.

1. Kapitola ZOEY Na noční obloze nad Tulsou zářil kouzelný půlměsíc. Jeho ledový lesk, který zakryl celé město a benediktinské opatství, kde jsme vyřídili padlého nesmrtelného a zlou velekněžku, se třpytil tak, že všechno kolem mě se zdálo, jako by se toho dotkla naše bohyně. Podívala jsem se na měsícem osvětlený místo, které bylo před ůkrytem Marie, místo, kde to není tak dávno kdy se Duch, Krev, Země, Lidskost a Noc ztělesnily a spojily se, aby zvítězily nas nenávistí a tmou. Vyřezávaný obraz Panny Marie , oblkopen kamennou růží a zasazen do římsy vysoko v jeskyni se zdál být osvětlen stříbrným světlem. Začala jsem u sochy. Mariin výraz byl klidný, její tvář kamenná tvář se leskla, jako by plakala radostí. Podívala jsem se k nebi. Děkuji ti. Poslala jsem tichou modlitbu krásnému měsíčnímu srpku, který symbolizoval ou bohyni, Nyx. ODEŠLI. KALONA A NEFERET JSOU PRYČ. "Děkuji," zašeptala jsem k Měsíci. NASLOUCHEJ VNITŘNÍMU HLASU ... Slova proudila skrze mě, jemné a sladké jako lístečky dotýkající se letního vánku, očišťující mé svědomí tak lehce, že moje mysl to sotva zaregistrovala, ale Nyktin šeptavý příkaz se vtiskl do mé duše. Nevyhla jsem se tomu, že kole mě bylo dost lidí. ( dobře no, jeptišky, mláďata a pár upírů). Slyšela jsem směs křiku, mluvení, pláče a dokonce i smíchu, ketré naplňovaly noc, ale vše jsem vnímala zdálky. V té chvíli, jediná věc, která pro mě byla skutečná, byl měsíc nademnou a jizva, která se mi táhla z jednoho ramene, přes mou hruď k druhýmu rameni. Chvěla jsem se v reakci na mou tichou motlitbu, ale nebylo to chvění z bolesti. Ne tak docela. Bylo to známé teplo, brnění, které mě ujišťovalo, že stále jsem v Niktině přízni. Věděla jsem, že když se podívám pod tričko na krk, najdu tam nové tetování, zdobící dlouhou škaredě vypadající jizvu s exotickými filgránskými safírovými symboly, které říkají, že kráčím cestou naší bohyně. "Eriku a Heathi, najděte Stevie Rae, Johnnyho B a Dallase, pak znovu zkontrolujte okolí opatství, abychom si byli jistí, že Krakouni uprchli s Kalonou a Neferet!" Křičel Darius příkazy, čímž mě vytrhl z mé srdečné, zmatené modlitby , najednou jsem si připadala jako by někdo hodně zesílil iPod a mé smysly zaplavil zmatek. "Ale Heath je člověk. Krakouni ho mohou v mžiku zabít." Vyletělo mi z pusy, aniž bych chtěla, dokazujíc mimo veškerou pochybnoust, že sentimentalita nebyla moje jediná blbá schopnost. Jak se dalo očekávat, Heath naježený jako kočka. "Zo, nejsem sakra žádná holčička!" Ërik je velmi vysoký a dospělý upír, ale nejradši bych ho nakopla, když si odfrkl a pak řekl: "Ne, zatraceně ty jsi člověk. Počkej, stává se z tebe holčička!" "Tak jsme porazily nepřítele a Erik s Heathem se uvnitř pět minut pošťuchujou navzájem. Jak naprosto předvídatelné," řekla Afrodita s typyckým sarkastickým úšklebkem a jak došla k Dariovi, tak se její výraz zcela změnil, obrátila svou pozornost k synu Erebovu válečníkovi. "Ahoj krasavče. Jsi v pořádku?" "O mě se nemusíš bát," řekl Darius. Jejich oči se setkaly a chemie mezi nimi překypovala, ale místo toho, aby šel k ní jako obvykle a hrubě ji políbil, zůstal stát a zameřil se na Starka. Afroditin pohled se přesunul od Daria ke Starkovi. "Dobře,ehm. Tvůj hrudník je totálně polámanej a zohavenej." James Stark stál mezi Dariem a Erikem. Dobře, stál nebylo přesně to, co dělal. Stark se motal a vypadal úplně malátný. Erik ignoroval Afroditu a promluvil. " Darie, asi bys měl Starka dostat dovnitř. Pomůžu Stevie Rae s prohlídkou okolí a budu dohlížet na to, že vše probíhá hladce." Jeho slova zněla celkem v pohodě, ale jeho tón jakoby říkal JSEM VELKEJ CHLAP VE SLUŽBĚ, a když pak pokračoval s povýšeným " Dokonce nechám Heatha pomáhat," opravdu zněl jako nafoukaný spratek. "Dovolíš mi pomáhat?" vybuchl Heath. "Tvoje matka by ti měla pomoct." "Hele, který z nich je tvůj přítel?" Satrk se mě zeptal. I v hrozném stavu byl krásný. Můj pohled se střetl s jeho. Jeho hlas byl drsný a zněl děsivě slabě, ale jeho oči jiskřili humorem. " Já jsem!" řekli Erik s Hethem dohromady. "Ach, stojí zahovno, Zoey, oba jsou idioti !" řekla Afrodita. Satrk se začal smát, pak začal kašlat , a nakonec se vše změnilo na bolestivé lapání po dechu. Jeho oči se protočili, a on se zhroutil. Darius, Syn Erebův bojovník se pohyboval rychle, takže stihl chytit Starka dřív, než dopadl na zem. "Musím ho dostat dovnitř," křikl Darius. Připadala jsem si, jako by mi každou chvíli měla vybuchnout hlava. Stark, zhroucený v Dariově náručí, vypadal, jako by byl mrtvý. "Já - já ani nevím, kde je ošetřovna," vykoktala jsem ze sebe. "Žádný problém. Najdu nějakýho tučňáka, aby nám ukázal cestu," řekla Afrodita. "Hej, ty, jeptiška!" křikla jedna z nedalekých čenobíle oděných sester, které vybíhaly z opatsví do noci, aby se podívaly na následky chaosu. Darius spěchal v závěsu s Adroditou za jeptiškou. Válečník se na mě přes rameno ohlédl. "Copak ty nejdeš s námi Zoey?" "Jakmile budu moct." Než se vypořádám s Erikem a Heathem. "No tak, jdi s Dariem a Afroditou, Zoey. Postarám se o Blbého a Blbějšího a buď si jistá, že žádné strašielné monstrum tady nezůstane." "Stevie Rae, jsi nejlepší kamarádka ze všech nejlepších kamarádek." Otočila jsem se a objala ji rychle, láskyplně, konejšivě, jako by byla normální. Vlastně, se zdála tak normální, že jsem ucítila divné bodání svědomí, když odstoupila a usmála se na mě a já si všimla, jako by poprvé, jejího šarlatového tetování, které se táhne od vyplněného srpku měsíce ve středu čela, dolů po obou stranách její tváře.Prošla mnou jasná vlna neklidu. Nepochopila mé váhání, pak řekla: "Neboj se o ty dva ňoumy. Já je kdyžtak odtrhnu od sebe." Když jsem tam jen stála a dívala se na ni, její zářivý úsměv začínal opadat. "Hele, víš, že tvoje babička je vpořádku, že jo? Kramisha ji odvedla zpátky dovnitř hned po Kalonově vyhnání a Sestra Marie Anděla mi jen řekla, že ji jde dovnitř zkontrolovat." "Jo, pamatuju si jak jí Kramisha pomáhala do vozíku. Já jen..." Můj hlas se vytratil. Já jen co? Jak bych mohla vyjádřit slovy, že mám divný pocit, že něco není s mojí nejlepší kamarádkou a skupinou mláďat, se kterou se spojila, v pořádku. Je to ještě moje nejlepší kamarádka? "Děláš si starosti o spoutsu věcí," řekla tiše Stevie Rae. ¨Bylo to pochopení, ten záblesk v jejích očích? Nebo to bylo něco jiného, něco temnějšího?¨ "Jdi Zoey, a já se postarám o všechno tady. Jdi se ujistit, že je Stark v pořádku." Objala mě znovu, a pak mě trochu postrčila ve směru opatsví. "Dobře. Díky," řekla jsem nepřesvědčivě, vydala jsem se k opatství a úplně ignorovala oba kluky, kteří stáli a zíraly na mě. Stevie Rae za mnou ještě zavolala: "Hele, připomeň Dariovi, aby dával pozor na čas. Je to asi jen hodina do svítání, a víš, že já a červená mláďata nesmíme být na slunci." "Jo, vyřídím. Budu si to pamatovat," řekla jsem. Jenže problém byl v tom, že pro mě bylo čím dál težší zapomenout, že Stevie Rae není to, co bývala. 2. kapitola Stevie Rae "Dobře, vy dva, poslouchejte. Tentokrát to udělám jinak." Stevie Rae stála s rukama v bok mezi oběma kluky a zamračila se na Erika a Heatha. Aniž od nich odtrhla oči, zakřičela, "Dallas!" Téměř okamžitě k ní přiběhl. "Co se děje Stevie Rae?" "Najdi Johnnyho B. Řekni mu, že půjde s Heathem prozkoumat přední část opatství na Lewise Street a ujistit se , že krakouni jsou opravdu pryč. Ty s Erikem si vezmete jižní stranu budovy. Já půjdu podél aleje na Dvacáté první a prohledám to tam." "Úplně sama?" zeptal se Erik. "Ano, úplně sama," odsekla Stevie Rae. "Zapomněli jste, že můžu lusknutím prstu způsobit, aby se vám chvěla zem pod nohama? Taky bych si mohla vybrat tebe a hodit ho (jako ten strom) na tvůj pitomej žárlivej zadek. Myslím, že zvládnu zkontrolovat ty stromy sama." Vedle ní, se začal smát Dallas. " A já jsem si to myslel, že červený upír spřízněný se zemí trumfne modrého upířího herce." Heath zafrkal a začal se smát, a předvídatelně Erik se zase začal napínat. "Ne!" Stevie Rae řekla dřív, než se ti stupidní kluci začali rvát. "Pokud můžete, tak laskavě zavřete hubu!" "Copak, potřebuješ mě, Stevie Rae?" řekl Johnny B a stoupl si vedle ní. " Viděl jsem, že Darius nesl toho lukostřelce do opatsví. Řekl, abych tě prej našel." "Jo," řekal s úlevou. "Chci abyste s Heathem zkontrolovaly přední část opatství nad Lewisem. Ujistěte se, že ti krakouni jsou vážně pryč." "Jdu na to!" řekl Johnny B, a přestíral Heathovi úder do ramene. " Pojď, rozhodně se podíváme co v tobě je." "Jen dávej pozor na zatuchlé stromy a stíny," řekla Stevie Rae, zavrtěla hlavou, když se Heath sehnul, uskočil a zasáhl Johnnyho B do ramene několika rychlými údery. "Žádný problém," řekl Dallas , který pomalu odcházel pryč se zamlklým Erikem. "Ať je to rychlé," zavolala Stevie Rae na obě skupinky kluků. "Brzy vyjde slunce. Sejdeme se všichni před jeskyní Marie tak za půl hodiny. Křičte nahlas pokud něco objevíte a my hned přiběhneme." Dívala se, jak všichni čtyři kluci odcházejí, aby se přesvědčila, že opravdu jdou tam, kam je poslala, a pak se Stevie Rae otočila a s povzdechem se vydala na svoji vlastní cestu. Zatraceně, ty kecy mi jdou na nervy! Milovala Zoey víc něž bílý chléb, ale co se týče kluka její nejlepší kamarádky, tak to je nejžhavější kluk na světě. Ale potom, co s ním strávila pár dní, si teď myslela, že je akorát tak velká osina v zadku se super velkým egem. Heath byl sladký, ale byl jen člověk a Zoey měla právo se o něj starat. Lidé rozhodně umírají snáz, než upíři, nebo dokonce mláďata. Ohlédla se přes rameno a snažila se zahlédnout Johnnyho B a Heathe, ale ledová tma a stromy je pohltily, takže nemohla vidět nikoho. Ne, pro změnu se zlobila Stevie Rae na sebe. Johnny B bude dávat na Heatha pozor. Pravda je taková, že byla ráda, když se zbavila na chvíli žárlivého Erika. Ze všech kluků u ní v hodnotě nejvíc stoupl Dallas. Byl upřímný a přirozený. Byl její dobrý přítel. Dallas znal Stevie Rae a její úděl, takže ji nechal takové věci řešit samotnou. A byl tady s ní celou dobu. Přirozený, drzý, roztomilý a živý! To byl Dallas. Zoey by se ode mě mohla naučit něco o manipulování lidmi, pomyslela si, když se plahočila hájem starých stromů, které byly kolem Mariiny jeskyně a chránily opatství od rušné Jedna dvacáté ulice. No, jedna věc byla jistá, a to ta, že to byl určitě mizerný večer. Sotva ušla Stevie Rae deset kroků, tak byly její blonďaté kudrliny mokré. "Zatracená voda!Kape mi i z nosu!" Její nesmělou tvář máčela studená, vlhká směs deště a ledu. Všechno bylo tak zvláštně temné a tiché. To bylo divné, že na jednadvacáté nefungovalo absolutně žádné pouliční osvětlení. Ani jediné auto nebylo na ulici, stejně tak policejní auta. Uklouzla a sjela dolů po svahu. Její nohy se dotkly silnice a jen díky svému extra dobrému nočnímu vidění červených upírů, se mohla lépe orientovat. Zdálo se, jako by vzal Kalona sebou všechno světlo a zvuk, jak ho vyhnaly. Měla divný pocit. Oddělala si mokré vlasy z obličeje a znovu se zvpamatovala. "Vypadáš jako vystaršené kuře, a víš jak hloupý kuřata jsou!" Mluvila nahlas, ale pak dostala dvojnásobný strach, když její slova zněla divně zesílená chladem a tmou. Proč si připadala tak nervózní ve světě? "Mohlo by to být proto, že se staráš o věci své nejlepší kamarádky?" Zamumlala Stevie Rae a pak seřela rty. Její hlas byl příliš hlasitý v té temné, chladné noci. Zrovna se chystala říct Zoey o dalších věcech. Vážně!. Ale prostě na to nebyl čas. A Zoey měla tolik toho v hlavě, že jí nechtěla přidělávat starosti. A ... a... bylo o tom těžké mluvit , dokonce i se Zoey. Stevie Rae kopla do rozbité, ledem pokryté větve. Věděla, že nezáleží jestli je to obtížné. Pokusí se promluvit se Zoey. Musí. Ale později. Možná, že mnohem později. Lepší je se soustředit na přítomnost, alespoň pro teď. Šilhajíc a držíc ruku přes oči, aby se pokusila chrínit před zmrzlými dešovými žihaldy, se Stevie Rae zadívala do větví stromů. Dokonce v bouři i ve tmě byl její zrak dobrý, a jí se ulevilo, když nad sebou neviděla žádné velké, číhající monstrum. Usnesla se, že je jednoušší chodit po straně silnice, když šla po Dvacáté první ulici dolů od opatsví, a přitom udržet oči nahoře. Dokud nebyla téměř u kraje linie, která dělí majetek jeptišek od ostatních, kdyby nebyla hned vedle toho, tak to Stevie Rae necítila. Krev. Špatný druh krve. Zarazila se. Dívajíc se téměř divoce, Stevie Rae do sebe násala vzduch. Byl plný deště, zatuchlé vůně ledu, i když zakryl zem, svěží skořicové vůně ze zmrzlých stromů a člověčím pachem na asfaltu pod jejíma nohama. Nevšímala si těch vůní a místo toho se zaměřila na krev. Nebyla to lidská krev, nebo dokonce krev mláděte, necítila nic jako sluneční světlo a jaro, med a čokoládu, lásku a život, a všechno o čem ona kdy snila. Ne, tato krev voněla příliš temně. Příliš silně. Bylo tam příliš věcí, které nebyly lidské. Když už začínala vůně krve opadat , tak ji ještě vdechla , i když věděla hluboko v duši, že to není správné. Byla to vůně něčeho podivného, něčeho nadpozemského, která ji vedla k prvnímu zkoumání po krvi. Dokonce i v bouřící tmě , bez slunečního světla před svítáním, s jejím dokonalým zrakem viděla jen mokré skvrny na ledě, s plachtou na silnici , která byla taky mokrá. Ale Stevie Rae věděla, že to je krev. Hodně krve. Ale žádné zvíře tam nebylo, ani člověk, který by tam ležel krvácející. Místo toho tam byla stopa tmavé, husté kapaliny na ledě, vedoucí z ulice do nejhustší části háje za opatsví. Její instinkt dravce jí okmažitě popadl. Stevie Rae se bleskově rozběhla, sotva dýchala, tichá jako noc, když sledovala krvavou stopu. Byl po jedním z největších stromů, když ho našla, schouleného pod obrovskou čerstvě zlomenou větví, jako kdyby se tam sám odplazil schovat a zemřít. Stevie Rae ucítila jak jí prolětěl záchvěv strachu. Byl to krakoun. To stvoření bylo obrovské. Větší než si myslela, když ho viděla z dálky. Ležel na boku, hlavu svěšenou dolů k zemi, takže mu nemohla moc dobře vidět do tváře. Obří křídlo vypadalo špatně, zřejmě zlomené a lidská paže , která ležela pod ním byla podivně skřivená a pokrytá krví. Nohy měl lidské a stočené, jako by zemřel v poloze plodu. Vzpomněla si na Daria jak říkal, že střílel ze zbarně, když se Zoey a její partou ujížděli před velkýma, pekelnýma potvorama po Dvacáté první k opatsvtí. Takže spadl z nebe. "Zatraceně," řekla a nadechla se. "To musel být ale pád." Stevie Rae si dala ruce k puse a chystala se zavolat na Dallase a ostatní kluky, aby jí pomohly někam odtáhnout tělo, když v tom krakoun sebou škubl a otevřel oči. Ztuhla. Oba na sebe hleděli. Tvorovy červené oči se rozšířily, vypadal překvapený a neskutečně lidský i s ptačí tváří. Začal se ohlížet kolem sebe a za Stevie Rae, jestli je sama. Stevie Rae se automaticky přikrčila a začala dávat ruce nahoru, a koncentrovat se, aby si mohla zavolat na pomoc zemi. A pak promluvil. "Zabij mně. Ukonči to," vydechl a bolestí lapal po dechu. Zvuk jeho hlasu byl tak lidský, tak úplně neočekávaný, že Stevie Rae spustila ruce a udělal krok zpět. "Můžeš mluvit!" vyhrkla. Pak krakoun udělal něco, co naprosto šokovalo Stevie Rae a neodvratně změnil běh jejího života. Zasmál se. Byl to chladný, sarkastický zvuk, ketrý skončil ve sténání z bolesti. Ale byl to smích a to dělalo jeho slova lidskými. "Ano," řekl mezi lapáním po dechu. "Mluvím. Krvácím. Umírám. Zabij mě ať je to za mnou." Pokusil se posadit jako by se nemohl dočkat sejít se se svou smrtí, ale ten pohyb mu působil jen utrpení. Jeho lidské oči se protočily a on se zhroutil v bezvědomí na zmrzlou zem. Stevie Rae vykročila ihned k němu a přemýšlela co udělat. Když k němu došla, zaváhala jen na vteřinu. Dopadl tváří dolů, takže bylo pro ni jednodušší dát jeho křídlo starnou a uchopit ho za ruce. Byl velký, opravdu velký, byl velký jako skutečný chlap a myslela, že ho sama neuzvedne, že bude těžký, ale nebyl. Vlastně byl tak lehký, že bylo velice snadné jej zvednout , což ona udělala , když v tom na ní její mysl začala křičet: Co to sakra dělaš? Co to děláš? Co to děláš? Co to sakra dělala? Stevie Rae to nevěděla. Všechno co věděla bylo to, co určitě neudělá. Nezabije krakouna. 3. kapitola Zoey "Bude v pořádku?" Snažila jsem se šeptat, tak abych nevzbudila Starka, byla jsem zřejmě neúspěšná, protože jeho zavřená víčka se zachvěla a jeho rty se mírně zvlnily v bolestivém, a jeho typicky nakoufakén úsměvu. "Ještě nejsem mrtvý," řekl. "A já nemluvím s tebou," řekla jsem mnohem podrážděnějším hlasem, než jsem zamýšlela. "Mírni se, u-we-tsi-a-ge-ya," pokárala mě jemně babička Redbirdová, když jí sestra Marie Anděla, představená benediktinek, pomáhala do malé místnosti ošetřovny. "Babičko! Tady jsi!" Spěchala jsem k ní abych pomohla sestře Marii Anděle, posadit ji do křesla. "Jen má o mě strach." Stark měl zavřené oči, ale jeho rty se opět zvlnily v úsměv. "Já vím, tsi-ta-ga-a-s-ha-ya. Ale Zoey je velekněžka v učení a musí se naučit ovládat své emoce." Tsi-ta-ga-a-s-ha-ya! Zasmála bych se nahlas, kdyby babička nevypadala tak bledě a slabě, a kdybych neměla celkově tolik starostí. "Promiň, babi. Měla bych hlídat svou náladu, ale je to trochu těžké, když lidi, které miluji nejvíce, skoro umřeli!" Dokončila jsem ve spěchu a zhluboka se nadechla, abych se uklidnila. "A neměla bys být v posteli?" "Hned, u-we-tsi-a-ge-ya, hned." "Tsi-ta-ga-a-s- co jste tím myslela?" Starkův hlas byl plný bolesti, jak mu Darius natíral hustý krém na jeho popáleninu, ale i přes to zněl pobaveně a zvědavě. "Tsi-ta-ga-a-s-ha-ya," opravila babička jeho výslovnost, "znamená kohout." Jeho oči jiskřily humorem. "Každý říká, že jste moudrá žena." "Což je méně zajímavé než to, co říkají o vás, tsi-ta-ga-a-s-ha-ya," řekla babička. Stark vyprskl smíchy, ale pak začal lapat po dechu. "Buď vklidu!" přikázal Darius. "Sestro, myslela jsem, že jste říkala, že tu budou doktoři." Snažila jsem se, aby to neznělo tak vyděšeně, jak jsem se cítila. "Lidský lékař mu nemůže pomoci," řekl Darius než mohla sestra Marie Anděla reagovat. "Potřebuje odpočinek a klid a-" "Odpočinek a klid stačí," přerušil ho Stark. "Jak jsem řekl předtím: Ještě nejsem mrtvý." Střetl se s pohledem Daria a hned jsem si všimla, jak Erebův syn pokrčil rameny a kývl hlavou, jako by připustil něco, co mi nechtěl říct. Prostě jsem ignorovala to málo mezi nimi, ale moje trpělivost vyprchala hodinu předtím. "Dobře, co si mi neřekl?" Jeptiška, která teď pomáhala Dariovi po mě střelila dlouhým, chladným pohledem a řekla: "Možná, že zraněný chlapec potřebuje vědět, zda jeho oběť nepřišla nadarmo." Jeptiščina ostrá slova mi způsobila šok a nával viny, která se mi usadila v krku a nedovolovala mi zareagovat na tvrdé oči ženy. Starkova oběť byla, že byl ochoten obětovat jeho život pro mě. Spolkla jsem sucho v krku. Stojí můj život za to? Vždyť je mi sedmnáct. Zase jsem to zpackala. Byla jsem reinkarnovaná dívka, vytvořená past na padlého anděla, a to zanmenalo, že uvnitř mé duše jsem si nemohla pomoci, milovala jsem ho i když jsem věděla, že bych neměla...nemůžu... Ne, já nestojím za Starkův život. "Já už to vím." Starkův hlas nezaváhal, náhle zněl silný a jistý. Zamrkala jsem, abych odehnala slzy a setkala se s jeho očima. "To, co jsem udělal bylo jen součástí mé práce," řekl. "Jsem bojovník. Zavázal jsem svůj život do služeb Zoey Redbirdové, velekněžce a milované Nyx. To znamená, že jsem to vykonal pro naši bohyni, a to že jsem byl sražen k zemi a trochu popálený není nic, jestli to pomohlo porazit Zoey toho zlého chlapa. " "Dobře řečeno, tsi-ta-ga-a-s-ha-ya," řekla mu babička. "Sestro Emily, ulehčím vám vaše povinnosti na ošetřovně po zbytek noci. Prosím pošlete sestru Biancu sem. Věřím, že byste měla možná nějaký čas strávit v klidném rozjímání o Luke 6:37," řekla sestra Marie Anděla. "Jak si přeješ, sestro," řekla jeptiška a spěchala z pokoje. "Luke 6:37? Co to je?" zeptala jsem se. "Nesuďte a nebudete souzeni; neodsoudíš, a nesmíš být odsuzována; odpustíš a bude ti odpuštěno," řekla babička. Usmála se společně se sestrou Marií Andělou, když Damien tiše zaklepal na pootevřené dveře. "Můžeme dál? Je tu někdo, kdo by opravdu chtěl vidět Starka." Damien se ohlédl přes rameno a já za ním uviděla pohyb. Jemné haf!, které přišlo na tichou reakci mi řeklo, že ten někdo byl obrovský pes. "Nechci, aby sem šla." Stark se zašklebil bolestí, když se náhle otočil, aby nemusel vidět Damiena nebo dveře. "Řekni Jackovi, že už je teď jeho." "Ne," zastavila jsem Damiena, když začal ustupovat. " Jack už může dovést Hraběnku sem dovnitř." "Zoey, ne já-" Stark začal, ale moje zvedlá ruka ho utnula. "Jen ji dovede," řekla jsem. Pak jsem se setkala se Starkovýma očima. "Věříš mi?" Podíval se na mě, byla to dlouhá doba. Viděla jsem jeho zranitelnost a bolest jasně, ale nakonec přikývl a řekl: "Věřím ti." "Do toho, Damiene." řekal jsem. Damien se otočil a zamumlal něco přes rameno a pak posunul stranou. Jack, Damienův přítel vstoupil do místnosti jako první. Jeho tváře byly růžové a jeho oči byly podezřele lesklé. Zastavil se po několika metrech a otočil se zpátky ke dveřím. "Tak pojď. Je to v pořádku. Je tady," Přemlouval Jack. Žlutý labrador vešel do místnosti a já byla překvapená tím, jak tiše se dokázala přemístit na tak velkýho psa. Zastavila se krátce po boku Jacka, podívala se na něj a zavrtěla ocasem. "To je vpořádku," opakoval Jack. Usmál se na Běnku a pak setřel slzu, která mu unikla z oka a stekla dolů po tváři. "Už je lepší." Jack ukázal k posteli. Hraběnka otočila hlavu směrem, kterým ukazoval a podívala se přímo na Starka. Zraněný kluk a pes jen zírali jeden na druhého, zatímco, přísahám, jsme všichni zadrželi dech. "Ahoj,krásko." Stark mluvil váhavě, jeho hlas zněl přidušeně . Hraběnčiny uši ožili a ona naklonila hlavu. Stark natáhl ruku a pobídl jí. "Pojď sem, Běnko." Jakmile jeho příkaz zlomil hráz uvnitř psa, Hraběnka vyrazila vpřed, kňučela, skákala a štěkala. V podstatě zněla a působila spíš jako štěně, než jako sto liber vážící pes. "Ne!" Nadával Darius. "Ne na postel!" Hraběnka poslechla válečníka a spokojila se s nacpáním hlavy k boku Starka a cpala její velký nos pod jeho ruku. Zatímco její celé tělo bylo v pohybu, Starkův obličej zářil štěstím. Hladil ji a pořád ji opakoval , jak moc mu chyběla a že je hodná holka. Neuvědomila jsme si, že tak moc brečím, dokdu mi Damien nepodal kapesník. "Díky," zamumlala jsem a otřela si tvář. Krátce se usmál a pak se přesunul k Jackovi, objal ho kolem ramen, pohladil a také mu podal kapesník. Slyšela jsem, jak mu Damien říká: "Pojď , půjdeme najít pokoj, který nám sestra připravila. Potřebuješ si odpočinout." Jack se vysmrkal, vydal vzlykavý zvuk, přikývl a nechal Damiena, aby ho vyvedl z pokoje. "Počkej , Jacku," zavolal na ně Stark. Jack se podíval na postel, kde si ještě přád Hraběnka opírala hlavu o Starka, který měl ruku kolem jejího krku. "Udělal jsi dobře, že jses postaral o Běnku, když já jsem nemohl." "Nebyl to žádný porblém. Nikdy dřív jsem psa neměl, tak jsem nevěděl, jak opravdu skvelí jsou." Jackův hlas se trošku zlomil. Odkašlal si a pokračoval. "Já jsem- Jsem rád, že nejsi, ehm, zlý a špatný, a tak podobně , že už může být zase s tebou." "Jo, o tom..." Stark se odmlčel, obličej se mu zkřivil bolestí, jak se pohl. "Nejsem si úplně na sto procent jistý, co jak bude. Tak jsem si myslel, že bychom mohli mít Hraběnku napůl." "Opravdu?" Jackova tvář se rozzářila. Stark unaveně přikývl. "Opravdu. A mohl bys s Damienem odvýst Běnku do svého pokoje a přivést ji ke mně zase později?" "Samozřejmě!" Řekl Jack, odkašlal si a pak pokračoval. "Jo, jak jsem už předtím řekl. Ona nebyla žádný problém." "Dobře," řekl Stark. Zvedl Hraběnčin čenich a podíval se jí do očí. "Jsem v pořádku, krásko. Teď jdi s Jackem , všechno bude dobré." Věděla jsem, že mu to způsobuje bolest, ale Stark se posadil, sklonil se a dal Hraběnce pusu a nechal si od ní olíznout tvář. "Hodná holka..to je moje kráska.." zašeptal a znovu ji dal pusu a řekl: "Teď jdi s Jackem! Jdi!" a ukázal na Jacka. Po posledním olíznutí Starkovi tváře a neochotném fňuknutí, se otočila a odklusala k Jackovi, zavrtěla na něj ocasem na pozdrav, zatímco on si utíral oči a jednou rukou ji pohladil. "Opravdu dobře se o ni postarám a přivedu ji zpět k tobě, jakmile dnes zapadne slunce. Jo?" Starkovi se podařil úsměv. "Dobře, díky Jacku." Pak se zhroutil do polštářů. "Potřebuje odpočinek a klid," řekl Darius nám všem a pokračoval v práci na Starkovi. "Zoey, možná bys mi mohla pomoci dostat tvoji babičku do jejího pokoje. I ona potřebuje ticho a klid. Byla to dlouhá noc pro nás pro všechny," řekla sestra Marie Anděla. Promítala jsem své obavy mezi Starkem a babičkou. Dívala jsem se pořád tam a zpět, mezi dvěma lidmi, o které jsem se tolik starala. Stark zachytil můj pohled. "Hele, postarej se o svou babičku. Cítím, že slunce brzy vyjde. Chystám se jít ven, až zapadne." "No...dobře." Šla jsem ke straně jeho postele a rozpačitě tam stála. Co jsem chtěla udělat? Políbit ho? Chytit za ruku? Říct, že vše bude v pohodě a usmát se? Myslí, že nebyl můj oficiální přítel, ale měli jsme mezi sebou pouto, které je překračuje hranice přátelství a je víc než to. Pocit zmatenosti a strach zmizely z mé zóny pohodlí. Položila jsem ruku na jeho rameno a zašeptala: "Děkuji ti za záchranu života." Jeho oči se setkaly s mýma a najednou se zbytek místnosti vytratil. "Vždy budu dávat pozor, aby bylo tvoje srdce v bezpečí, i když moje by mělo přestat bít aby tomu tak bylo." řekl mi tiše. Sklonila jsem se a políbila ho na čelo a zamumlala jsem: "Pokusme se nedopustit, aby se to stalo, ano?" "Dobře," zašeptal. "Uvidíme se , jakmile zase zapadne slunce," řekla jsem Starkovi předtím, než jsem se přesunula k babičce. Sestra Marie Anděla a já jsme ji postavili na nohy, téměř jsme ji nesly z pokoje Starka dolů do krátké místnosti podobné jako nemocniční pokoj. Babička byla drobná a křehká pod mou oporou. Můj žaludek se mi stáhl vždy, když jsem se o ni starala. "Nebuď nervózní , u-we-tsi-a-ge-ya," řekla sestra Marie Anděla a pokládala kolem ní polštáře. "Jdu pro tvoje léky proti bolesti," řekla sestra Marie Anděla babičce. "Taky zkontroluju, jestli jsou žaluzie ve Starkově pokoji zatažené a závěsy zahrnuté, takže máte pár minut na rozhovor, ale až se vrátím, budu trvat na tom, že si vezmeš svou pilulku porti bolesti a půjdeš spát." "Jsi tvrdá žena, která tady velí, Marie Andělo," řekla babička. "Je dobré to vědět, že Sylvie," řekla jeptiška a spěchala z pokoje. Babička se na mě usmála a poklepala na postel vedle ní. "Pojď si sednout blíž ke mně, u-we-tsi-a- ge-ya." Sedla jsem si vedle babičky do tureckého sedu, snažíc se dávat pozor, abych ji moc netlačila. Její obličej byl pohmožděný a spálený od airbagu, který ji zachránil život. Částí rtu a její tváří se táhly stehy. Měla obvaz na hlavě a pravou ruku měla zabalenou v děsivě vypadající sádře. "Ironie neni to, že moje zranění vypadá tak hrozné, a že je přitom daleko méně bolestivé a trvalé, ale neviditelné rány v tobě," řekla. Začala jsem říkat babičce, že jsem opravdu v pořádku, ale její další slova prošli skrze to, co zbylo z mého zapírání. "Jak dlouho víš, že jsi převtělená A-ya? 4. kapitola "Cítila jsem, že mě to ke Kalonovi přitahuje už od první chvíle, kdy jsem ho uviděla," řekla jsem pomalu. Nemohla jsem babičce lhát, ale to neznamenalo, že říct ji pravdu by bylo snadné. "Ale téměř všechna mláďata a dokonce i upíří k němu byli přitahováni - vlastně bylo to, jako by byli pod nějakým druhem kouzla, které na ně vrhl." Babička přikývla. "Slyšela jsem, od Stevie Rae. Ale s tebou to bylo jiné, ne? Více než jen toto magické kouzlo, které má?" "Ano. Se mnou to nebylo takové, že bych byla pod jeho kouzlem." Polkla jsem minulost nasucho v krku. "Nemyslela jsem si, že byl Erebus a přišel na zem, a věděla jsem, že plánuje zlo společně s Neferet. Viděla jsem jeho temnotu. Ale také jsem chtěla být s ním - ne jen proto, že jsem věřila, že i on by měl mít možnost rozhodnout se být dobrý, ale proto, že jsem chtěla jeho, dokonce přestože jsem věděla, že je to špatné." "Ale ty jsi bojovala proti této touze, u-we-tsi-a-ge-ya. Vybrala sis svou vlastní cestu, lásky, dobra a své bohyně, a tak byl tento tvor vyhnán. Zvolila jsi lásku," opakovala pomalu. "Nechť je to balzám na rány v tvé duši." Napjatý, panický pocit v mé hrudi se začal uvolňovat. "Můžu sledovat svou vlastní cestu," řekla jsem s větším přesvědčením, než jsem cítila od chvíle, kdy jsem si poprvé uvědomila, že jsem reinkarnovaná A-ya. Pak jsem se zamračila. Nedalo se popřít, že ona a já jsme byly propojeny. Říkejte tomu podstata, duše, duch nebo cokoli - svázalo mě to s nesmrtelnou bytostí tak jistě, jako že jeho to uvěznilo pod zemí po celá století. "Nejsem A-ya," opakovala jsem pomaleji, "ale s Kalonou jsem neskončila. Co mám dělat, babičko?" Babička vzala mou ruku do svých a stiskla. "Jak jsi řekla, následuj svou cestu. A právě teď tě vede k měkké, teplé posteli a celodennímu spánku." "Chvilková krize?" "Chvilková záležitost," řekla. "A je čas následovat svou vlastní radu, Sylvie," řekla Sestra Marie Anděla, když vtrhla do pokoje s šálkem vody v jedné ruce a pilulky v druhé. Babička se na jeptišku unaveně usmála a vzala si od ní lék. Všimla jsem si, že se jí třásly ruce, když si dávala pilulku do pusy a pila vodu. "Babi, nechám tě teď odpočívat." "Mám tě ráda, u-we-tsi-a-ge-ya. Vedla sis dnes dobře." "Bez tebe bych to nezvládla. Taky tě mám ráda, babi." Sklonila jsem se a políbila ji na čelo, když zavřela oči a opřela se zpátky do polštáře se spokojeným úsměvem, sledovala jsem Sestru Marii Andělu ven z pokoje a vystřelila na ni otázky, jakmile jsme byly v hale. "Našli jste pokoj pro každého? Jsou červená mláďata v pohodě? Máte tušení, jestli Stevie Rae poslala Erika, Heatha a kohokoli dalšího zkontrolovat oblast kolem opatství? Je tam venku bezpečno?" Sestra Marie Anděla zvedla ruku, aby umlčela mou slovní povodeň. "Dítě, nadechni se a nech mě mluvit." Potlačila jsem povzdech, ale podařilo se mi zůstat klidná, jak jsem ji následovala na chodbě, vysvětlovala, že ona a jeptišky udělaly útulný prostor pro červená mláďata v suterénu, poté co ji Stevie Rae řekla, že se pohodlněji budou cítit tam dole. Můj gang byl nahoře v pokojích, a ano, dali krakounům co proto. "Víte, jste opravdu neuvěřitelná." Usmála jsem se na ni, jak jsme zastavili u zavřených dveří na konci dlouhé chodby. "Děkuji Vám." "Jsem služebnice mé paní, a není za co děkovat," řekla prostě a podržela mi otevřené dveře. "To je schodiště, které vede dolů do suterénu. Bylo mi řečeno, že většina dětí je už tam dole." "Zoey! Tady jsi. Měla bys to jít zkontrolovat. Nebudeš věřit tomu, co Stevie Rae udělala," řekl Damien když spěchal po schodech k nám. Cítila jsem, jak se mi sevřel žaludek. "Co?" Okamžitě jsem se vydala dolů za ním. "Co se stalo?" Usmál se na mě. "Nic se nestalo. Je to neuvěřitelné." Damien mě vzal za ruku a táhl mě za sebou. "Damien má pravdu," řekla sestra Marie Anděla, přicházející dolů po schodech hned po nás. "Ale myslím, že neuvěřitelné je špatné slovo." "Je to pravé slovo spíš strašný nebo hrozný?" zeptala jsem se. Stiskl mi ruku. "Přestaň být takový pesimista. Dnes večer jsi porazila Kalonu a Neferet, všechno bude v pořádku." Oplatila jsem mu stisk ruky a usmála se, abych vypadala míň vystrašená, i když jsem hluboko v srdci, hluboko v duši věděla, že to, co se dnes v noci stalo, není konec, nebo dokonce vítězství. Byl to strašný, děsivý začátek. "Wow." Zírala jsem nevěřícně v šoku. "Wow na druhou je lepší," řekl Damien. "Tohle vážně udělala Stevie Rae?" "To mi řekl Jack,"řekl Damien. Oba jsme stáli a zírali do tmy nově vyhloubené díry v zemi. "Dobře - strašidelný," přemýšlela jsem nahlas. Damien se na mě zvláštně podíval. "Co tím myslíš?" "No," odmlčela jsem se, nebyla jsem si úplně jistá, co jsem tím myslela, dokonce při myšlence na tunel jsem se cítila nesvá. "Hm, to je, ehm… opravdu tma." Damien se zasmál. "Samozřejmě, že je tma. To má být tmavé. Je to díra v zemi. " "Mně to přijde přirozenější než díra v zemi," řekla Sestra Marie Anděla, když se k nám připojila u ústí tunelu, aby s námi hleděla do tmy. "Z nějakého důvodu mě to utěšuje. Možná to je tak, jak to voní." Všichni tři jsme popotáhli. Cítila jsem dobře, špína. Ale Damien řekl: "Voní to úrodně a zdravě." "Jako nově zorané pole," souhlasila jeptiška. "Vidíte, není to strašidelné, sem bych se rozhodně schoval před tornádem," řekl Damien. Přecitlivělý a trochu hloupý pocit jsem zahnala dlouhým nádechem a nakoukla jsem do tunelu, snažila jsem se na to dívat novýma očima a cítit to přesnějším instinktem. "Mohla bych na chvíli použít Vaši baterku, Sestro?" "Samozřejmě." Sestra Marie Anděla mi podala velkou, hranatou, výkonnou baterku, kterou nás prováděla od suterénu do této boční části, které říkaly kořenový sklep. Ledová bouře, která obklopila Tulsu minulých pár dní, vyřadila energii v opatství - stejně jako většinu energie ve městě. Měli plynové generátory, takže v hlavní části opatství měli pár elektrických světel, spolu s hromadou svíček, které měly jeptišky, ale neměly na plýtvání elektřiny ve sklepě, takže jediné osvětlení tady bylo z této baterky. Tou jsem svítila do díry v zemi. Tunel byl hodně velký. Kdybych natáhla obě ruce, jednoduše bych se dotkla obou stran tunelu. Podívala jsem se nahoru. Nad mou hlavou bylo ještě půl metru místa. Znovu jsem popotáhla, snažila jsem se najít pocit pohodlí, o kterém mluvila jeptiška, Damien to samozřejmě cítil. Nakrčila jsem nos. Tmavé místo páchlo vlhkostí, kořeny a věcmi, které se hýbou pod povrchem. Cítila jsem, jak se ty věci hýbou a kroutí pod povrchem, což mi způsobilo husí kůži. Pak jsem se psychicky otřásla. Proč by měl být tunel v zemi tak drsný a neprůhledný? Měla jsem blízký vztah k zemi. Mohla bych ho očarovat. Neměla bych se ho bát. Zatnula jsem zuby a udělala jsem krok do tunelu. Pak další a další. "Hele, Zoey, nechoď moc daleko. Máš jediné světlo a já bych nechtěl nechat Sestru Marii Andělu vzadu ve tmě. Mohla by se vyděsit." Zavrtěla jsem hlavou a usmála se, otočila jsem se a posvítila směrem ke vchodu, světlo ozářilo Damienův ustaraný obličej a klidný obličej Sestry. "Ty bys nechtěl, aby se jeptiška bála tmy?" Damien se zatvářil provinile. Sestra Marie Anděla mu na chvíli položila ruku na rameno. "To je milé, že na mě myslíš, Damiene, ale já nemám ze tmy strach." Chtěla jsem Damienovi říct, ať není slaboch, když se do mě opřel ten pocit. Vzduch za mnou se změnil. Věděla jsem, že v tomto tunelu už nikdy nebudu sama. Prsty strachu si razily cestu po mé páteři a já měla nutkání utéct - dostat se odtud tak rychle jak to půjde a nikdy, nikdy se nevracet. A skoro jsem utekla. Ale pak jsem si řekla, že jsem se asi zbláznila. Právě jsem čelila padlému nesrtelnému - stvoření, se kterým jsem byla spojena na duševní úrovni - a neutekla jsem. Dobrá, už se mi nechtělo utéct. "Zoey? Co je to?" Damienův hlas zněl z dálky, když jsem se otočila zase k temnotě tunelu. Najednou zablikalo světlo, vypadalo to jako oko nějaké podzemní příšery. Světlo nebylo velké, ale bylo jasné, způsobovalo mi to dočasné mžitky před očima, a když jsem se podívala nahoru, vypadalo to, že má příšera tři hlavy s divoce vlající hřívou a obrovskými rameny. Pak jsem udělala to, co by udělali všichni. Nadechla jsem a zaječela, můj jekot se ozval i z druhé strany tunelu, nejspíš ozvěna. Slyšela jsem za sebou ječet Damiena a přísahala bych, že Sestra Marie Anděla zalapala po dechu. Udělala jsem přesně to, co jsem si slíbila, že neudělám - utíkat jako o život, když jedna z hlav přestala křičet a vstoupila do paprsku světla. "Do prdele, Zoey! Co je s tebou? To jsem jen já a dvojčata. Krucinál, tys náš vyděsila," řekla Afrodita. "Afrodito?" Položila jsem si ruku na srdce a snažila se ho udržet na svém místě, jak zběsile tlouklo. "Samozřejmě, že jsem to já," řekla, když kolem mě znechuceně procházela. "Panebože, seber se." Dvojčata ještě pořád stála v tunelu. Erin držela tlustou svíčku tak pevně, až ji bělaly klouby. Shaunee stála vedle ní tak blízko, že se jejich ramena dotýkala. Vypadaly zmražené a oči měly vykulené. "No, ahoj," řekla jsem. "Nevěděla jsem, že jste byly tady dole." Shaunee rozmrzla první. "Vážně?" Třesoucí se rukou si otřela čelo a otočila se k Erin. "Ségra, vyděsila mě doběla?" Erin na ni zamrkala. "Myslím, že to není možný." Zamžourala na Shaunee. "Ale ne, nic ti neudělala. Pořád jsi nádherná jako cappuccino." Rukou, kterou nedržela svíčku, si prohrábla své husté vlasy. "Způsobila, že mi vlasy předčasně vypadnou nebo zešediví?" Zamračila jsem se na ně. "Erin, tvoje vlasy nevypadají a ani nešediví a Shaunee ty nemůžeš být vyděšená doběla. Kruci, vy jste mě vyděsily první," řekla jsem. "Hele, příště až se budeme zase nahánět s Nefert nebo Kalonou, křič přesně takhle," řekla Erin. "Jo, zní to jako bys ztratila rozum," řekla Shaunee když se hnala kolem mě. Šla jsem za nimi do sklepa, kde se Damien ovíjel rukou a vypadal tepleji než obvykle a Sestra Marie Anděla právě dokončovala pokřižování se. Položila jsem baterku na silnější konec stolu přeplněný sklenicemi s všelijakými věcmi, které plavaly v nějaké tekutině, vypadalo to opravdu děsivě v té tmě. "Ale vážně, co jste tam dole dělaly?" zeptala jsem se. "Ten kluk, Dallas, nám řekl, jak se sem dostaneme z nádraží," odpověděla mi Shaunee. "Říkal, že by to bylo super tady dole a tak to Stevie Rae udělala," řekla Erin. "Tak jsme si myslely, že půjdeme dolů a přesvědčíme se samy," řekla zase Shaunee. "A proč jsi tady dole ty?" zeptala jsem se Afrodity. "Naše dynamické duo potřebovalo ochranu. Přirozeně se obrátily na mě." "Jak jste se tak najednou objevily odnikud?" zeptal se Damien dřív než se začaly hašteřit. "Úplně jednoduše." Erin šla rychle zpátky do tunelu, pořád ještě držela svíčku. Zastavila se jen o kousek dál, než jsem stála já a otočila se k nám. "Tunel se tady točí ostře doleva." Udělala krok do strany a zmizela i se světlem a pak se zase objevila. "To proto jsme se navzájem neviděly do poslední chvíle." "Je opravdu úžasné, že Stevie Rae dokázala něco takového udělat," řekl Damien. Všimla jsem, že se k tunelu ani nepřiblížil a držel se ve světle baterky. Sestra Marie Andela se přiblížila ke vchodu. S úctou se dotkla strany nově vyhloubeného tunelu a řekla: "Stevie Rae to udělala, ale s boží pomocí." "Kdy mluvíte o božím zásahu, tím myslíte, že panna Marie je jen další forma Nyx?" Zahuhňání Stevie Rae z tunelu nás všechny vylekalo, až jsme nadskočili. "Ano, dítě. Přesně tak to myslím." "Nechci se Vás dotknout, ale to je ta nejpodivnější věc, jakou jsem kdy slyšela," řekla Stevie Rae. Když procházela kolem mě, všimla jsem si, že vypadá hodně bledě. Když se ke mně víc přiblížila, ucítila jsem něco divného, ale úsměv jí změnil tvář na tu roztomilou a přátelskou Stevie Rae. "Zoey, to holčičí ječení bylo tvoje?" "Ehm, jo." Nemohla jsem se na ni přestat usmívat. "Byla jsem v tunelu a nečekala jsem, že se srazím s dvojčatama s Afroditou." "Dobře, tak už to dává smysl. Afrodita je tak trochu strašidlo," řekla Stevie Rae. Musela jsem se tomu zasmát, chytila jsem se možnosti změnit téma a tak jsem se otočila na Stevie Rae: "No, když už mluvíme o příšerách, našli jste nahoře ještě nějakého krakouna?" Stevie Rae se podívala do země. "Venku je bezpečno. Nic s čím by sis měla dělat starosti," dodala rychle. "To jsem ráda," řekla Sestra Marie Anděla. "Ti tvorové byli ohavní - člověk smíchán s havranem." Zachvěla se. "Jsem ráda, že jsme se jich zbavili." "Ale to není jejich vina," řekla náhle Stevie Rae. "Promiňte?" zeptala se jeptiška zmateně a s trochu ostřejším tónem. "Neprosili se o to, aby se tak narodili - všichni smíšeni kvůli znásilnění zlem. Oni opravdu byli obětmi." "Není mi jich líto," řekla jsem a přemýšlela, proč Stevie Rae zní jako by byla na jejich straně. Damien se zachvěl. "Musíme o nich mluvit?" "Ne, určitě ne," řekla Stevie Rae rychle. "Dobře, mimochodem důvod, proč jsem dovedl Zoey sem dolů je, abych jí ukázal tenhle tunel. A musím říct - je to úžasné." "Díky, Damiene! Bylo to vážně super, když jsem zjistila, co všechno můžu skutečně udělat." Stevie Rae udělala pár kroků kolem mě do ústí tunelu, kde ji okamžitě obklopila tma, která se kolem táhla jako obrovský had. Zvedla ruce, takže se její dlaně dotkly špinavých stěn tunelu. Najednou mi připomněla scénu z filmu Samson a Delilah, starý film, který jsem asi tak před měsícem sledovala s Damienem. Obraz, který mi vyplul na mysl, byl, když Delilah vyvedl slepého Samsona mezi dva pilíře na stadiónu, aby se mu lidé posmívali. On by dostal zpět svou magickou sílu a zatlačil na pilíře a zničil by se a … "Není to tak, Zoey?" "Co?" zamrkala jsem, vyrušena uprostřed smutné, zničující scény, která se odehrávala v mé mysli. "Říkala jsem, že Marie kvůli mně nepohnula zemí, když jsem dělala ten tunel, to moc Nyx. No tak, ty mě vůbec neposloucháš," řekla Stevie Rae. Sundala ruce ze stěn tunelu a podívala se na mě pohledem, který se jasně ptal: "Co se ti teď honí v hlavě?" "Promiň, co jsi to říkala o Nyx?" "Jen to, že si opravdu nemyslím, že Nyx a Panna Marie mají nebo společného. Ježíšova máma mi rozhodně nepomohla pohnout zemí." Pokrčila rameny. "Nechci ranit vaše city nebo něco, Sestro, ale tohle si myslím." "Každý má nárok na svůj názor, Stevie Rae," řekla jeptiška klidně jako obvykle. "Ale měla bys vědět, že to, že něco říkáš, ještě neznamená, že to nemůže existovat." "No, slyšel jsem už tuto myšlenku a podle mě to není zase tak špatná hypotéza," řekl Damien. "Měla by sis pamatovat, že v naší učebnici Upíří sociologie 101 je Marie ilustrovaná jako jedna z mnoha tváří Nyx." "Ehm," řekla jsem, "Opravdu?" Damien mě sjel přísným pohledem, který jasně říkal, že bych měla být lepším studentem a pak svým nejlepším učitelským hlasem pokračoval, "Ano. Je dobře zdokumentováno, že během přílivu křesťanství do Evropy, byla svatyně Gaea, stejně jako Nyx, přeměněna pro Marii dlouho předtím než lidé převedli do nové …" Damien hučel dál a dál, bylo to uklidňující oproti tomu, když jsem nakoukla do tunelu. Temnota byla temná a hustá. Jen pár centimetrů za Stevie Rae jsem už neviděla vůbec nic. Absolutně nic. Začala jsem si představovat, co všechno se tam skrývá. Někdo nebo něco, co tam číhá jen pár metrů od nás a my bychom je nikdy neviděli, ne že bychom chtěli. A, to mě děsilo. Dobře, to je směšné! Uklidňovala jsem sama sebe. Je to jen tunel. Přesto tu ten strach byl a opíral se do mě. Což mě, bohužel, naštvalo a já ten strach chtěla zatlačit zpět. Skoro jako v každým v debilním černobílým filmu, jsem udělala krok vpřed. A pak další. Tma mě pohltila. Moje mysl věděla, že jsem jen pár kroků od sklepa a mých přátel. Slyšela jsem Damiena jak blábolí o náboženství a božstvu. Ale moje mysl nebyla to, co mi bilo proti hrudi. Moje srdce, můj duch, moje duše - jakkoli to chcete nazvat - neslyšně to na mě křičelo, uteč! Uteč pryč! Běž! Cítila jsem tlak na zemi, jakoby nešlo jen o díru v zemi, ale místo toho mě to mělo pohltit… udusit… polapit. Můj dech se začal zrychlovat a zrychlovat. Věděla jsem, že musím zhluboka a rychle dýchat, ale nemohla jsem přestat. Chtěla jsem vycouvat z té tmy, která se plazila kolem mých nohou, ale jediné na co jsem se zmohla, byl půl krok zpět. Nemohla jsem donutit své nohy, aby mě poslouchaly. Tečky světel se mi třpytily v očích, oslňovaly mě, mezitím vše ostatní zešedivělo. Pak jsem padala… padala… 5. Kapitola Tma byla nevýslovná. Oslepené ,víc než můj zrak, byly zastřené mé smysly. Myslím, že jsem lapala po dechu , mávala kolem sebe a snažila se najít něco, čeho jsem se mohla dotknout, poslouchat nebo cítit, ale nebylo tu nic, co by mě drželo v realitě. Sotva jsem něco vnímala. Vše co jem věděla bylo to, že jsem zahalená temnotou a mé srdce zběsile bušilo. Jsem mrtvá? Ne, to si nemyslím. Vzpomněla jsem si, že jsem byla v tunelu pod benediktinským opatstvím, jen pár metrů od mých přátel. Z té temnoty jsem začínala bláznit, a byla jsem ze všeho úplně vyčerpaná. Pak jsem se bála , hodně bála a vzpomínám si, že jsem byla plná strachu. Pak tam nebylo nic, jen tma. Co se to se mnou stalo?? NYX! Moje mysl křičela. Pomoz mi ,Bohyně! Ukaž mi prosím malý kousek světla! "Naslouchej trochu svojí duši..." Myslela jsem, že jsem plakala nahlas, když jsem uslyšela sladký, uklidňující hlas Bohyně v mé mysli, ale když její slova odezněla, zbylo tam jen neúprosné ticho a tma. Jak mám kruci naslouchat svojí duši ?? Snažila jsem se uklidnit a naslouchat, ale byla tam jen tichaprázdná duše, černo, prázdno, naprosté ticho...něco co jsem nikdy předtím nezažila. Realita mě zasáhla a má mysl zavrávorala s pochopením. Udělala jsem si svého průvodce. část mého já už tuto temnotu zažila předtím.neviděla jsem, necítila jsem, nemohla jsem nic dělat ale obracím se do sebe a ptám se části mého já, jestli je schopné mě odsud dostat. Moje smysly se vrátili pomalu k normálu. Začala jsem slyšet více, než mé vlastní myšlenky.Bylo to bubnování.. Čich se vrátil ke mně, a já jsem poznal, že temné vůně mi připomněla opatství tunelu. Konečně, jsem, cítila jak na zemi mám své nahé záda. Nebyla jsem sáma! Moje záda se přitlačí k zemi, ale já jsem byla pevně v náručí někoho. Pak promluvil. "Ach, bohyně, ne! Nenechte to být! " Byl to hlas Kalony moje okamžitá reakce byla křičet a dostat se od něj pryč, ale nebyla jsem normální.Slova která vycházela z mých úst, Jakobych je říkala ,ale nebyla jsem si toho vědoma. "Šššš, nezoufej. Já jsem s tebou, má lásko. "Dokonce i když křičel obvinění, jeho paže mě pevně drželi, a já jsem uznala tu studenou vášeň a jeho nesmrtelné objetí. "Zachránila jsem tě," odpověděl můj podivný hlas, jak mé tělo tlačilo více důvěrně proti jeho. " To je důvod, proč si nerozumíme. " Mé ruce omotané kolem krku. Mé prsty jej laskaly přes měkkou, hustou srst. "Chápu. Buď tady se mnou.Bude ti tu dobře. " "Ano," zamumlal Kalon. "Pohřbi svůj smutek ve mně a poddej se tvé touze." "Ano, můj choťi, můj bojovníku ... ano ...." Byl to okamžik, kdy jsem samu sebe ztratila v A-ye . Nemohla jsem říct, kde končila její touha a má duše začínala. Pokud bych ještě měla na výběr, nechtěla bych to. Jen jsem věděla, že jsem, kde jsem. Byla jsem uzavřena v Kalonově náručí. Jeho křídla nás zabalila, byla jsem rozpálená a jeho dotek byl chladný. Jeho rty se setkaly s mými. Zkoumali jsme se vzájemně pomalu, důkladně, s pocitem úžasu a oddanosti. Jak se naše těla začala společně pohybovat, cítila jsem se plná radosti. A pak, najednou, jsem se začala rozplývat. "Ne!" Ten výkřik se vydral z mého krku, nikoli z mé duše.. Nechtěla jsem odejít! Chtěla jsem zůstat s ním. Moje místo bylo s ním! Pak jsem měla zase nad sebou kontrolu, a já cítila, jak se vracím na zem, A-ya vzlykala a její zlomený hlas se odrážel v jednom slově v mé hlavě: NEZAPOMEŇ... Náhle mě začalo pálit na tváři a já pořádně nasála vánek, který smyl posledni zbytky temntoty z mé mysli, otevřela jsem oči a paprsky svítlily a blikaly. "Nezapomenu." Můj hlas mi připínal mou mysl. "Pamatuješ si, kdo jsi nebo mám udeřit znovu?"Řekla Afrodita. Moje mysl pomalu začla fungovat, ačkoliv jsem se stále snažila vymotat z temnoty. Znovu jsem zamrkala, zavrtěla hlavou a snažila se ji vyčistit. "NE!" Vzlykla jsem slovo s tolika emocemi, že se Afrodita automaticky ode mě vzdálila. "Fajn," řekla. "Můžete mi poděkovat později." Sestra Marie Anděla převzala její místo, zohla se nade mnou a dala mi pryč vlasy z obličeje, který byl zpocený a zmrzlý. "Zoey, jsi s námi?" "Ano," řekla jsem a zlomil se mi hlas. "Zoey, co je? Co se stalo, že si tak zadýchaná?" zeptala se jeptiška. "Nemáš v plánu vykašlat plíce, nebo něco, že?" zeptala se Shaunee a dívala se stejně rozrušeně, jako znělo její dvojče. Stevie Rae strčila dvojčata stranou, aby mohla jít blíž ke mně. "Mluv se mnou, Zoey. Jsi vážně v pořádku?" "Jsem v pořádku. Nechystám se umřít, nebo něco podobného." Mé myšlenky se mi stále dokola přemítaly, i když jsem nemohla setřást poslední zbytky zoufalství ze setkání s A-you. Pochopila jsem, že se moji kamarídi báli, že moje tělo začaloodmítat přeměnu. Domutila jsem se myslet na to, že jsem tady a teď , chytla se Stevie Rae za ruku a ta mi pomohla opatrně vstát. Chytla mě pod loktem, když jsem se postavila a málem spadla, jak jsem se snažila udržet balanc. "Co se ti stalo, Zoey?"Zeptal se Damien. Měla bych to říct Heathovi? Měla bych se přiznat svým přátelům, že jsem byla v živé paměti mého bývalého života?. Neměla jsem ani čas se prokousat bludištěm nových emocí v mé paměti, způsobilo to ve mně rozruch. Jak jim to mám vysvětlit aby zůstali mími přáteli?? "Jen mi to řekni mé dítě, pravda je vždy méně děsivá, než domněnka, "řekla sestra Marie Anděla. Povzdechla jsem si a vyhrkal: "Ten tunel mě vyděsil! " Damien nakonec skončil se zíráním na mě a znervózněl, jakmile se otočil ke vchodu do tunelu. Dvojčata poodešly pár kroků od tunelu víc do sklepa.. "Ne, nic tam není ." Zaváhal jsem. "Alespoň já si to nemyslím. Mimochodem, to není to, co mě vyděsilo. " "Co jsi od nás čekala, věříš snad, že jsi omdlela, protože jsi se bála tmy?" řekla Afrodita. Všichni zírali na mě. Odkašlala jsem si. "Hej, vy všichni. Možná je to věc, o které Zoey nechce prostě mluvit" řekla Stevie Rae. Podívala jsem se na svoji nejlepší kámošku a uvědomila si, že nemůžu říct nic o tom, co se mi právě stalo, a že nebudu asi schopna se jí podívat do tváře , až ji řeknu co po ní potřebuju. "Máš pravdu." Řekla jsem Stevie Rae. "Nechci o tom mluvit, ale kluci si zaslouží slyšet pravdu." Nechala jsem svůj pohled na zbytku naší skupiny. "Ten tunel mě vyděsil tak moc, protože jsem tam potkala svou duši." Odkašlala jsem si a pokračovala: "Prožila jsem si své vzpomínky s Kalonou zachycené v zemi." "Chceš říct, že tam uvnitř tebe je něco z A-yi ? zeptal se tiše Damien. Přikývla jsem. "Já jsem já, ale jsem také stále její součástí." "Zajímavé ..." vydechl dlouze Damien. "No, co to k čertu vůbec teď znamená pro tebe a Kalonu?" zepatal se Afrodita. "Já nevím! Já nevím! já nevím!" vyhrkla jsem. Stres a skutečný bohynin zmatek v tom, co se dnes stalo se drželo pořád uvnitř mě. "Neznám ty zatracené odpovědi. Všechny je mám v paměti, ale nemám vůbec čas je nějak zpracovat. Nechcete jít kluci pryč a nechat mě s mým nepořádkem uvnitř mé hlavy samotnou?" Každý kdo tu byl jen zamumlal "ok", a pak jsem se ztratila ve své mysli. Ignorujíc zírání mých přátel, a nezodpovězené otázky, které se týkaly Kalony, byly téměř vidět ve vzduchu kolem mě. Obrátila jsem se na Stevie Rae. "Vysvětli mi, jak přesně jsi udělala ten tunel?" Poznala jsem podle otazníku v jejích modrých očích, že měla strach z mého tónu. Nezněla jsem úplně jako "Blázen" Jen jsem omdlela a potřebovala jsem změnit téma, protože je mi trepaně, že jsem reinkarnovaná holka. "Chtěla jsem ,aby to znělo velekněžsky." "No, to nebylo opravdu tak velekněžský." Řekla Stevie Rae . Vypadala nervózně a nespokojeně , jak se snažila. Je příliš těžké být nonšalantní, když ona cítila přesný opak. "Hele, jsi si jistá, že jsi v pořádku? Neměli bychom jít už odsud.Jít někam jinam je velice dobrý nápad." "Jsem v pořádku. Právě teď chci slyšet o tunelu. "Setkala jsem se s jejím pohledem"Tak mi řekni, jak jsi to udělala." Cítila jsem ,jak ostatní mláďata, stejně jako sestra Marie Anděla, nás zvědavě pozorovala , ale pořád jsem koukala na Stevie Rae. "Ok, dobře víš, že zakázány tunely jsou prakticky všude v centru budovy, ne?" "Jo, vzpomínám si." "Dobře, tak jsem zjistila, že víc jak polovina se protíná s vchodem do tunelu. " Přikývla jsem znovu a netrpělivě. "No, bylo to zanesené nečistotami, ale když jsem oklepala spoustu prachu z toho malého otvoru vlevo uprostřed,Zaujalo mě ,že tam byl pravdě podobně další tunel z druhé srany. Tak jsem tlačila, mou myslí a mýma rukama. A země odpověděla. " "Odpověděla ti? Třásla se , nebo tak něco? "zeptala jsem se. "Spíš se to pohybovalo.Jako jsem to chtěla v mé hlavě"Odmlčela se. "Je to docela těžké vysvětlit. Byl to starý, rozpadající se uzavřený tunel, já ho našla a otevřela nový do opravdu, ale opravdu starého tunelu." "A tento starý tunel byl vyroben z hlíny, se základem z betonu, jako jsou tunely pod centrem, že jo?" řekl Damien. Stevie Rae se usmála a přikývla, její blond vlasy jí vlály kolem ramen. "Jo! A místo na odkaz do centra, bylo poukázáno přímo na centrum města. " "To jsi šla celou cestu až sem?" Snažila jsem se v mé mysli zhruba odhadnout, kolik kilometrů to bylo, ale nějak mi to nešlo. Samozřejmě, já jsem matematický antitalent. "Ne. Co se stalo bylo, že jakmile jsem zjistila, že tunel je ze země, šla jsem prozkoumávat co je v něm.. Myslela jsem, že to bylo divné a docela se to zdálo v pohodě,na to že sme to šli od centra města. " "Co jsi to říkala?" Damien ji přerušil. "Jak jsi to mohla i odhadnout? Kdes vzala ty čísla?" " Pro mě je to hračka! Vždycky najdu sever, víš, směr mého živlu země. Kdysi jsem zjistia, že můžu najít cokoliv. " " Hmm. "řekl Damien. " Pokračuj, "řekla jsem. "Tak co?" "Potom venku přestalo pršet, což bylo jen dobře.Předtím , než jsi mi řekla o setkání s vámi tady u sestry,tak jsem to šla prozkoumat . Když jsi mi řekla, že možná budu muset přesunout mláďata sem, nemohla jsem přestat přemýšlet o tom tunelu v zemi. Vzpomněla jsem si, že vedl stejným směrem, jako zrovna padal déšť. Tak jsem šla tam. Myslel jsem na to, kde bych chtěla být , a jak jsem si přála v tom tunelu bejt. Pak jsem zase tlačila, stejně , jako jsem si to představovala, prostě posunout zem, a pak najednou Ta-dá! A jsme tady." Podívala se na mě a zeširoka se usmála. Do ticha, které provázelo vysvětlení Stevie Rae,zněl hlas sestry Marie Anděly naprosto normálně a rozumně, což mě mátlo ještě víc, než předtím. "Pozoruhodné, nemyslíš? Stevie Rae, sice moc nesouhlasím s tím, spoléhat na tvůj dar, ale přesto mám jeho moc v úctě." "Děkuji vám, sestro! myslím, že jste dost děsivá, jako myslím na jeptišku." "Jak vidíš tam dole?" Zeptala jsem se. "No, já s tím opravdu nemám problém, vidět ve tmě, ale ostatní mláďata nejsou tak dobrá jako já, tak jsem přinesla lucerny s tunelu z depa." Stevie Rae ukázala na několik olejových luceren, kterých jsem si předtím nevšimla, když jsem vešla do temného sklepa. "Přesto to byla dlouhá cesta," řekla Shaunee. "Vážně. Byla tmavá a strašidelná," řekla Erin. "Země mi vážně nepříjde příšernápro červené mláďata." pokrčila rameny. "Jak jsem řekla, nebyl to žádný velký problém. Vlastně to bylo super snadné." " A tobě se podařilo zachránít všechna mláďata..? " Damien řekl pevným hlasem: "JO" "Cože všechny?" Zeptala jsem se. "Jako myslíš, že nejsou všichni? To nedává žádný smysl, Zoey "řekla. "Dovedla jsem všechny červený mláďata a taky Erika s Heathem." Žaludek se mi sevřel. Stevie Rae mi zase lže. A já nevěděla, co s tím dělat. "Myslím, že Zoey je zmatená, protože je vyčerpaná, což není divu, po tom všem , co dnes večer zažila." Sestra Marie Anděla mi položila ruku na ramena. Její dotek byl stejně uklidňující, jako její hlas."My všichni jsme unavení," dodala. Usmála se na Stevie Rae, dvojčata, Afroditu a Damiena. "Svítání je ještě daleko. Pojďme se posadit." Kývla jsem a nechala Sestru marii Andělu, vyvést nás ze sklepa nahoru po schodišti, po kterém jsme nedávno stoupali. Místo toho jsme ale pokračováli do chodby kláštera. Jeptiška otevřela kterých jsem si předtím nevšimla, když jsem spěchala za Damienem. Kratší schodiště vede do hlavního sklepního , velkého prostoru postaveného taky z cementu. Byla tam všechna mláďata, poskládaná podél dvou stěn naproti sobě, vzali si přikrývky a začali se zabydlovat. Zbytek červených mláďat si vzalo suché podložky, kovové židle, které mě dycky strašně studily na zadku, a šli sledovat velkoplošnou televizi. Hodně z nich zívalo, což znamenalo, že bude brzy svítat, ale zdálose , že jsou víc uchváceni tím, co bylo v televizi.Podívala jsem se na obrazovku a hned se mi ve tváři objevil velký úsměv. "The Sound of Music? Díváte se na The Sound of Music?" zasmála jsem se. Sestra Marie Anděla zvedla jedno obočí a podívaal se na mě. "Je to jedno z našich oblíbených DVD. myslel ajsem, že by se mláďata taky rádi podívaly." "je to klasika." řekl Damien. "Kdysi jsem si myslela, že nacistické dítě je roztomilé." řekla Shaunee. "Myslíš ty krysy z Von Trapps," řekal Erin. "Takže teď když se změnily, už nejsou tak roztomilé." Shaunee pokračovala a obě dvojčata popadla skládací židle a připojili se k ostatním mláďatům, kteří seděly u televize. "Ale každý má rád Julii Andrews," řekla Stevie Rae. "Sedni si a nekaž partu,zatraceně ," řekla Kramisha ze svého místa v přední části u televize. Ohlédla se přes rameno a dala sestře Marii Anděle unavený úsměv. "Omlouvám se za "zatraceně " sestro, ale jsou to děti." "Dobře, jdu blít. Vážně." řekla Afrodita. "Promiňte mi to, ale už opouštím ten váš sbor a jdu najít Daria a můj pokoj." Zvedla obočí a začala se otáčet směrem ze sklepa. "Afrodito," zavolala sestra Marie Anděla. Když se Afrodita odmlčela a podívala se na ni, jeptiška pokračovala. "Myslím, že Darius je stále se Starkem. Řeknu ti, že když s ním bude přes noc, nic se mu nestane. Jdi najít svůj pokoj, je ve čtvrtém patře. Budeš mít společný se Zoey a ne válečníkem." "Uh..," řekla jsem bez dechu. Afrodita protočila oči. "Proč mě to nepřekvapuje?" zamumlal si pro sebe a pokračovala dál ze sklepa pryč. "Omlouvám se, Zoey." řekla Stevie Rae poté, co obrátila oči v sloup, jak Afrodtia odešla. "chtěla bych mít znovu stebou pokoj, ale myslím, že bych měla zůstat tady. Když jsem v podzemí, cítím se lépe i když je venku slunce, navíc musím se džet blízko červených mláďat." "To je v pohodě," řekal jsem až příliš rychle. Takže teď nechci být ani sama se svou nejlepší kámoškou? "Všichni už jsou nahoře?" zeptal se Damien. Viděl ajsem ho pobíhat kolem, a bylo mi jasné, že hledá Jacka. Nadruhé straně, měl abych se podívat po některým z mých milenců. Vlastně, po jejich hloupém, testosteronové hádce venku, jsem si myslela, že by lépe znělo mí kluci. A pak tu byl Kalona a paměť. Kéž by nikdy neexistoval. "Jo, všichni ostatní jsou nahoře v jídelně, nebo už v posteli. Hej, Země volá Zoey! Dej si pohov. Jepitšky mají pozoruhodně velký výber Doritos, a dokonce by se našl ai nějaká ta Cola plná kofeinu a cukru," řekl Heath, když udělal poslední tři kroky do suterénu. Kapitola 6 - Zoey "Díky, Heathe." Potlačila jsem povzdechnutí, když ke mě přišel Heath s úsměvem a nabídl mi sýrové Nacho a plechovku Coly. "Zoey, pokud si opravdu v pořádku, rád bych našel Jacka, ujistil se, že je Hraběnka v pořádku a pak si šel na chvilku lehnout," řekl Damien. "Žádný problém," řekla jsem rychle, nechtěla jsem aby Damien řekl Heathovi něco o mé A-ya paměti. "Kde je Erik?" Stevie Rae se zeptala Heatha, když jsem otvírala plechovku Coly. "Pořád je venku, prohledává okolí." "Našli jste něco, když jsem odešla?" Hlas Stevie Rae byl náhle tak ostrý, že několik červených mláďat přestaly pozorovat Marii Von Trapps zpívat " Mé oblíbené věci" a podívali se na ní. "Ne, on je hlupák, jen znova kontroluje to ,co jsme s Dallasem už jednou kontrolovali." Dallas vzhlédl ze svého místa v přední části televize, když slyšel své jméno. " Všechno je tam v pohodě Stevie Rae." Stevie Rae na něj udělala gesto pojď sem a on k nám přispěchal. Ztišila hlas a řekla: "Informuj mě." "Už jsem ti to řekl venku, než jsme přišli sem," řekl Dallas a jeho oči putovali zpět k televizi na smetanově-bílé poníky ... křupavý jablečný závin ... Stevie Rae ho bouchla do ruky. "Mohl bys dávat pozor? Už nejsem venku. Teď jsem tady. Tak mě informuj znovu." Dallas vzdychl, obrátil svou plnou pozornost k ní a roztomile a shovívavě se na ní usmál. "Dobře, Dobře. Ale jen když mě pěkně požádáš." Stevie Rae se na něj zamračila a on pokračoval. "Erik, Johnny B, tady Heath," odmlčel se kývl na Heatha, "a já jsme hledali, cos nám řekla, což nebyla žádná legrace, protože led je fakt brilantní a venku je strašná zima." Odmlčel se. Stevie Rae na něj mlčky zírala, dokud nepokračoval. "Každopádně, jak už víš, hledali jsme je na Dvacátéprvní ulici. Po chvíli jsme se všichni sešli zpátky v jeskyni. To bylo, když jsem ti řekl, že jsme našli tři těla na rohu Lewisovy a Dvacátéprvní ulice. Řekla si nám, abychom se o ně postarali. Pak jsi odešla. Tak jsme udělali, cos řekla, a pak jsme já, Heath a Johnny B šli dovnitř se osušit, najíst se a dívat se na televizi. Myslím, že Erik se tam pořád rozhlíží." "Proč?" Hlas Stevie Rae byl dost ostrý. Dallas pokrčil rameny: "Je to jak řekl Heath. Ten chlap je hlupák." zdroj:www.uloz.to